V Novohradských horách najdete na jihozápadním svahu dominantu lokality, poutní kostel Panny Marie Těšitelky v Dobré Vodě u Nových Hradů, která je viditelná za jasného počasí až z Budějovicka či Třeboňska.

Barokní stavba kostela byla vystavěna na terásce nad mírně radioaktivním pramenem, je zde do dvou malých kašen vyveden pramen čisté a mírně radioaktivní vody. Kostel byl postaven za vlády hraběte Karla Alberta Buqoye v letech 1708 – 1715 podle plánů neznámého autora (autorství bývá nejčastěji připisováno K. I. Dienzenhoferovi).

Interiér kostela zdobí vzácné nástropní malby pocházející z roku 1729, částečně přemalované při opravě v roce 1888. Na hlavním zlaceném oltáři v interiéru kostela je zasazena kopie obrazu ze Štýrského Hradce – obraz P. Marie Těšitelky. Vybavení je původní z 18. století. Ke kostelu přiléhá trojramenný ambit s věžičkami.

Lázeňské místo Dobrá Voda

Dobrá Voda i nedaleká Hojná Voda byly založeny jako lázeňská a poutní místa. Léčivé účinky zdejších pramenů byly známé od pradávna. Na konci 17. století se pasáčkovi z Bedřichova zjevila nad jedním pramenem Panna Maria. Krátce na to zde došlo k několika zázračným uzdravením. Osada se tak rozrostla, že 30. června 1707 byla povýšena na město. Protože sem proudily davy lidí, nechal zde hrabě Vojtěch Languevela Buquoy postavit chrám Panny Marie Těšitelky (1708–1715), faru a lázně. Vedle chrámu, zasvěceného Panně Marii Těšitelce, byl v roce 1718 postaven zámeček, buquoyská rezidence, v roce 1747 přibyla škola.

Poutní sezóna trvala od sv. Floriána do sv. Linharta (5. května až 6. listopadu), přičemž každoročně přicházely desetitisíce poutníků (v prvních letech po postavení chrámu se odhadovalo až 60 tisíc lidí). Poutní procesí z Čech i Dolního Rakouska přicházela až do roku 1938. Po roce 1945 bylo obyvatelstvo městyse Dobrá Voda vystěhováno a začalo bourání budov, včetně buquoyské rezidence. Byl zasypán i hlavní pramen a hrozilo zboření kostela. V šedesátých letech byla na několik let tradice poutí obnovena. Za normalizace začala Dobrá Voda opět upadat. Po roce 1989 ožila zásluhou turistického ruchu a zásluhou rakouských účastníků bohoslužeb.